Přátelství
28. února 2012 v 23:39 | Porcelánová
|
Slon
Cením si přátelství víc než lásky. To jen tak na úvod. Já totiž věřím, že pravé přátelství může přetrvat navěky. U lásky o tom nejsem tak přesvědčená.
Nedávno jsem někde četla (možná slyšela na rádiu), že se dělal průzkum - kolik přátel má člověk na facebooku a kolik jich má ve skutečnosti. Když se lidí ptali, většina řekla, že skutečných přátel má okolo pěti. Padala různá čísla, ale řekla bych, že jen málokdo šel přes deset. Naopak na facebooku měli lidé přátel mnohokrát více - sto, dvěstě...
Já facebook nemám, zatím se mi ta strašidelnost úspěšně vyhýbá, takže žádný údaj o facebookových přátelích nemůžu poskytnout. Ale těch skutečných, opravdových a mých mám tři. Jedna kamarádka o mně ví skoro všechno, další toho ví víc než dost, ale co je nejdůležitější, všem naprosto věřím a kdyby to bylo nutné, nebála bych se jim svěřit svůj život. Tak mě napadá, ale ono to docela vyplývá už z první věty, že kdybych si měla vybrat mezi svými přátely a možností potkat svou životní lásku a strávit svůj život po jeho boku, stejně bych si vybrala své přátele. Ne proto, že jsou tři, ale proto, že si bez nich svůj život nedokážu představit.
Ještě si dovolím vrátit se k tomu facebooku. Tam totiž podle mě dochází ke špatnému použití slova "přítel". Člověk si tam přidá všechny lidi, co zná, nicméně to nutně neznamená, že jsou to všechno přátelé. Možná lepší než údaj "XY má 100 přátel." by bylo "XY se zná se 100 lidmi.". Na druhou stranu chápu, že to první zní líp.
Kdo je přítel, miluje, ale kdo miluje, nemusí být přítelem. Přátelství je vždycky prospěšné, zatímco láska často zraňuje.
(Seneca)
Plná hlava myšlenek
15. února 2012 v 21:31 | Porcelánová
|
Panenka
Občas bych strašně moc chtěla vypnout. Zavřít oči a nemyslet. Probudit se až o několik dní později. Svěží a odpočatá. Jenže takhle to nefunguje.
Myšlenek mám plnou hlavu, ale jen těžko se mi daří nějakou zachytit.
Valentýn je na nic. Pokud se mají dva rádi, tak nepotřebují nějaký pitomý den k tomu, aby si to museli dokazovat. Jsem zastáncem toho, že dárek můžete dát milované osobě kdykoliv bez nějakého hlubšího důvodu (láska je dostatečný důvod).
Proč je v Čechách největší jídlo dne oběd, zatímco třeba v Anglii je to večeře? Vždyť to druhé je mnohem logičtější - večer už jsou všichni doma, tak si můžou sednout spolu a u jídla probrat, co se během dne stalo.
Nerozumím módě. Nechápu módu. Stále častěji odcházím z obchodu rozčarovaná, protože chci úplně obyčejnou věc, ale obyčejné věci se zřejmě dávno nevyrábí. Nejvíc trpím při výběru bot a bund. Nechci podpatky, a z toho, co nemá podpatky se mi skoro nic nelíbí... Jo, asi budu chodit bez bot. K bundám se radši ani nevyjadřuju.
Člověk si neuvědomí, jak důležité je přátelství, dokud neprojde nějakou zkouškou. O to je pak to přátelství cennější.
Jak říkám, myšlenek by bylo dost, ale nedaří se mi je nějak převést do slov, sotva začnu s jednou, přihrne se jiná a dožaduje se pozornosti. Asi se pro jednou pořádně vyspím a budu doufat, že to pomůže.
Uspořádej si své myšlenky a poznáš, že žádné nemáš.
(Matti Kurjensaari)